A právě tento projekt jsme se rozhodli v rámci vánočního večírku lektorů podpořit. Naši lektoři vybrali částku 35 tisíc korun, která putovala na kočárek pro malou Izabelku a na vybudování bezbariérové místnosti. O samotném nápadu pomáhat jsme si povídali s projektovými manažerkami Odvahy darovat Hanou Dvořákovou a Gabrielou Stránskou.
Kde vznikla myšlenka vytvořit tento projekt?
Gabriela: Na začátek je dobré říci, že jsme obě asi rok pracovaly v nadaci Společně pro děti. Lidé nás často oslovovali s tím, že by chtěli nějakým způsobem pomoci, ale nevěděli, kam tu pomoc konkrétně směřovat. Proto nás napadlo vytvořit dárcovský web, kde mohou přispívat na konkrétní příběh, konkrétnímu dítěti a docela jednoduchou formou.
Hana: Navázali jsme ještě ve Společně pro děti spolupráci i se školami, kde vznikl Projekt do škol. V rámci něj oslovujeme učitele nebo přímo ředitele, kteří přesně vědí, co se u nich děje a které děti si něco nemohou dovolit. Někteří žáci nemohli na školu v přírodě, neměli svačiny, nechodili na obědy. Ukazuje se, že tyto malé věci dělají v rozvoji dětí mnohem větší paseku, než si myslíme. Děti jsou vyčleněné z kolektivu a všichni vidí, že si nemohou dovolit oběd, lyžák či školu v přírodě. Je to opravdu velký zásah do sebevědomí dítěte.
Jak projekt Odvaha darovat funguje?
Gabriela: Jsme napojeni na různé organizace, takže spolupracujeme s charitou, SOS vesničkami, dětskými domovy a podobně. Tyto organizace nám rovnou příběhy předávají. Našim posláním je pomáhat dětem v rozvoji, a proto vybíráme s tím související činnosti a potřeby, které budou mít dlouhodobý dopad.
Hana: Odvaha darovat běží od začátku září uplynulého roku a dárci k nám zatím díkybohu přicházejí sami. Ozývají se nám například i přes sociální sítě, že se společně složili na konkrétní příběh, třeba třída sedmáků, to jsou krásné momenty. Nejlepší cestou je pro nás osobní doporučení lidí, kteří se stanou dárci a pak vidí ten reálný dopad a zpětnou vazbu v podobě obrázku či dopisu. Jsme rádi, že prostřednictvím stránek u nás mohou dárci podpořit příběhy klidně i za sto korun.
Určitě se během své práce setkáváte s novými případy. Co je tedy potřeba ještě vylepšit?
Hana: Zjistili jsme, že je problém s obědy do školek. Jsou totiž mnohem dražší, protože jsou v ceně i svačinky. Je mnoho projektů zaměřených na základní školy, ale na školky se bohužel často zapomíná a tím se vracíme opět na začátek, kdy dítě pociťuje sociální odlišnost od svých vrstevníků ještě před nástupem do školy.
Gabriela: Další vrásky nám dělají tábory pro dětské domovy, protože málokterý sponzorský dar je tak vysoký, aby mohli jet na tábor všechny děti.
Jaké máte vize do budoucna?
Hana: Jeden z plánů je nabízet konkrétní nefinanční pomoc v podobě staršího kola, sportovního vybavení, knih či reálné služby ve formě zednické práce a podobně. Nemuselo by se tedy jednat o pomoc pouze finanční, ale i materiální a prostřednictvím konkrétních činů. Tím by samozřejmě mohli pomáhat i dárci, kteří nechtějí posílat peníze, ale naopak by rádi přiložili ruku k dílu.
Gabriela: Zároveň se do budoucna chceme posouvat i mimo Olomoucký kraj, kde dosud nadace působila. K tomu nám pomáhá právě i forma webové platformy, protože se k příběhům může dostat kdokoliv z celé republiky. Potažmo i mimo ní.
